Spánková paralýza je nepříliš známý jev, ačkoliv 1/3 lidstva postihne minimálně jednou za život. Pak jsou tu ale tací, kteří spánkovou paralýzu prožívají několikrát ročně. Nejhorší forma je chronická spánková paralýza, kdy jedince může postihovat téměř každou noc, tato forma se již neobejde bez odborné lékařské pomoci.

Co je to spánková paralýza?

Velmi stručně řečeno, jde o stav mezi bděním a spánkem. Spánek se rozděluje do několika fází, jednou z nich je REM fáze spánku, při které mozek doslova ochromí nebo-li paralyzuje pohybovou soustavu. Kdyby tomu tak nebylo, tak ve snu o pohybu bychom se začali opravdu pohybovat, chodit, běhat a mohli přijít k úrazu. Pokud se ovšem v této fázi probudíme, ale mozek bude nadále v REM fázi spánku, dochází tím ke spánkové paralýze. Tudíž jsme vzhůru, ale nejsme schopni pohybu a zároveň dál sníme, což má za následek nepříjemné vizuální i sluchové halucinace, pocity úzkosti a strachu. Opakem je náměsíčnost.

Co ji způsobuje?

Prohledala jsem spoustu diskuzí, odborné literatury a vyslechla si konkrétní případy. Po shrnutí, jedním z nejčastějších spouštěčů bývá stres dlouhodobějšího rázu a špatný spánkový režim jako spánkový deficit, nespavost a nepravidelný spánek. Velmi často lidé také uvádějí, že při usínání na zádech nebo u zapnuté televize, mají vyšší sklony upadnout do spánkové paralýzy.

Jak se zachovat při spánkové paralýze?

Většina lidí se ve stavu spánkové paralýzy dopouští velké chyby – panikaření. To intenzitu paralýzy může ještě zvýšit, což vede k nárůstu paniky a dostáváme se do bludného kruhu. V první řadě si člověk musí uvědomit sám sebe, uvědomit si, že je ve stavu spánkové paralýzy a mít neustále na paměti, že tento stav je pouze dočasnou nepříjemností. Je sice těžké obelhat svůj mozek, který dává podněty pro strach a úzkost, ale jestliže se to děje pouze v mozku, neexistuje reálné nebezpečí a stačí vytrvat. Je vhodné zkoušet narušit paralyzovanost těla, při které se opět spousta lidí dopouští velké chyby. Jestliže člověk panikaří, začne automaticky zkoušet pohnout rukou, nohou popřípadě zakřičet na partnera vedle sebe, což je téměř nemožné a tím opět upadají do většího zoufalství. Části těla, jako končetiny, jsou v REM fázi spánku znehybněny nejvíce, aby člověk ze spaní nezačal pobíhat po pokoji. Proto je nejlepší zkoušet rozpohybovat například mimické svaly, které jsou ochromeny slabě. Takže pokoušet se zamračit se, usmát se, mrknout, a pokud se to povede, je téměř jisté, že se v tu chvíli člověk probudí a je osvobozen ze spánkové paralýzy.

Jak ji předcházet?

Jelikož na spánkovou paralýzu neexistuje žádný lék ani léčebný postup, je celkem těžký určit univerzální návod, jak se téhle potvory zbavit nebo ji předejít. Rozhodně by se sem dal zahrnout opak všeho, co jí údajně způsobuje, ale ani to není všeobecně podmíněné. V dnešní době je těžké vyhnout se stresorům a už samotná zkušenost se spánkovou paralýzou může podněcovat její opakování. Ačkoliv někdo bude dodržovat zdravý spánkový režim, bude usínat v pravidelný čas za komfortních podmínek, pořád to není zaručená ochrana před spánkovou paralýzou. Pozitivum je, že tím může alespoň eliminovat frekventovanost těchto stavů. Osobně bych ještě doporučila, pokud je to možné, obeznámit partnera o tom, co se děje a pokusit se najít varovné signály, které mohou znamenat příchod či průběh spánkové paralýzy. Pak není nic lehčího než probuzení partnerem. Existuje i alternativní cesta, jako bylinkové čaje na lepší spánek i proti stresu. Vedle toho je zas medicínská cesta. Myslím, že v akutním případě neexistuje psychiatr, který by nad takovým klientem mávl rukou, a předepsal by minimálně nějaké zobání na spaní či proti neklidu. Záleží komu je jaká cesta milejší a taky která bude účinnější.

Pokud Tě tohle téma zajímá více, brzy zveřejním rozhovor s člověkem trpícím spánkovou paralýzou.