Pátek večer a já nesedím doma. Velmi neobvyklá situace, ale měla bych si začít zvykat. Šla jsem si jen na bar pro skleničku během chvíle za mnou přiběhl divnej spocenej týpek, jestli se se mnou může vyfotit. Ještě jsem ani neměla objednaný drink a měla jsem v zádech někoho dalšího. Byla to slečna, která se se mnou fotila už před klubem. Byla krásná a opilá. Vyprávěla mi svůj životní příběh a neustále opakovala, že setkání se mnou je pro ní splněným snem. Tohle dlouho nevydržím, beru drink a s první výmluvou, co mě napadne a zdrhám do backstage. Ne do té, kde jsou lidi, se kterýma tu jsem. Je tu ještě jedna, větší a lepší, s barem a židlemi, kde je majitel podniku a pár společných známých. Znáš je i ty, ale z úcty a ze zvyku si nedovolím jmenovat. Jsem tu jediná holka a cítím se tu dobře, protože jsem docela opilá. Vždycky se cítím dobře ve společnosti, která má takovou horu koksu. Moje Achillova pata. Nejsem opilá ale dost na to, abych nepřemýšlela, stranou se ptám H. jestli můžu. V žádným případě. Ok, beru na vědomí.

Jednoho z nich vidím osobně podruhé. Poprvé jsem ho viděla v backstagi v Praze, kde jsem nikdy předtím nebyla, ale tam jsem s nim nemluvila, bylo tam až moc lidí a já s panákem hledala holku, kterou jsem poznala na hajzlech a nechtěla si připustit, že se na mě vysrala. Tady není skoro nikdo. Těžce uzavřená společnost. Kombinace alkoholu a prášků na mě působí buď tlumivě nebo povzbudivě. Zrovna teď jsem fakt v pohodě a jsem schopna smysluplné konverzace. Řešíme všechno možný, ale žádný sračky. Všechna témata jsou výběrová a líbí se mi jak mi starší chlapi naslouchají, přikyvují a zajímají se. Jindy bych k nim vzhlížela, ale teď jsme si rovni.

Nemůžu se vymlouvat na okouzlení z mé společnosti ani na chlast, feťák feťákem zůstane a při první příležitosti, kdy H. odchází pryč, si nechávám rýsovat čáru. Nemohla jsem jednoduše říct ne když mi to nabízeli. Místo toho jsem říkala, já nemůžu, mám to zakázaný. Čímž jasně říkám, per to do mě, jen to neřeknu na rovinu, jen dělám zasranou hérečku, aby při kolektivním šňupání řeč nestála. Do toho mi začne psát nějakej kluk od té hezké slečny. Kde jsi, ona brečí a chce se zabít. Do prdele, to já taky. Tak jak po mně může někdo chtít, abych šla zachraňovat někoho cizího, když sama sebe pořád stahuju do hoven a zrovna teď na tom poctivě pracuju. Žeru denně pět druhů prášku a než abych je nechala působit tak, jak mají a šla tomu alespoň trochu naproti, tak jsem každý týden několikrát vožralá a sjedu první lajnu co vidím. Zahazuju mobil, tohle nemůžu řešit, nemám na to sílu ani kompetence.

Prostě nemůžu, je mi to líto. Musím se projít, tak zdrhám na záchod. Zaručená záminka jak kdykoliv a kdekoliv urvat kousek samoty pro sebe. Jdu přes celej klub, letím tak rychle, aby mě nikdo nemohl zastavit. Je to tu nechutný, všichni jsou mastný a všude na zemi je mokro. Na záchodě nespěchám, stejně teď nikdo nevnímá čas a tak mám chvíli na to, abych si přečetla všechny nápisy o lásce na dveřích hajzlu a zapomněla je hned, jak se za mnou zabouchnou.

Vracím se do backstage a H chvíli po mně, přisedává vedle mě. Zapojuje se do debaty o spojitosti mezi úzkostmi a nadpřirozenem. Domlouvám sjednání schůzky s ženskou, která údajně dokáže komunikovat s duchy. Prý jednomu z přítomných pomohla od úzkostí, kterými trpěl osm let. Věřím tomu, věřím už všemu, protože nemám co ztratit. Ale neozval se mi a žádná schůzka neproběhla. Nepřekvapilo mě to a ani se nemůžu hněvat, protože je to jako kdybych uzavřela dohodu sama se sebou. Třeba že nebudu pít, fetovat, lhát a chodit za školu. Mohla bych pokračovat, ale seru na to. Nevadí. Nastal čas vyrazit domů, před námi hodinová cesta a už je skoro ráno. Celá backstage čeká už jen na nás, až přestaneme kecat, ale dva sjetý lidi si vždycky mají co říct. Po cestě mezi klubem a autem se potácelo pořád zbytečně moc lidí, hlavně ať nikdo neotravuje, chci být co nejdřív v posteli.

Najednou mě H. chytne v pase, obejme mě, nadzvedne a zatočí se se mnou na místě. Směju se a přes obličej mi vlají vlasy. Dokázali jsme to, jako všechno spolu. Vyměníme si dlouhou pusu a rukou v ruce pokračujeme dál. Kdybys věděl, jak jsem tě zas zklamala. Zeptal se mě jestli jsem fetovala, řekla jsem, že ne a ještě se tvářila dotčeně. Seděla jsem vzadu, zabalila se do jeho mikiny, kterou jsem celý večer měla na sobě a zkoušela usnout. Jenže jsme neměli žádné

a chtělo se mi čůrat. Berem první benzínku, co na dálnici je a samozřejmě tu nefungují záchody, takže na doporučení paní za kasou běžím najít nejtemnější křoví mezi kamiony a budu doufat, že všichni spí. Ještě cígo a jedem. Konečně můžu spát a usínám docela rychle. Nikdy jsem v autě nespávala, ale tyhle víkendový akce mě strašně vyčerpávají, že i po koksu a jégrech s redbullem spím jako mimino, než mě H vzbudí na parkovišti u baráku. Natálko, probuď se, jsme doma. Je zima, každou chvíli bude svítat a lidi začnou dělat bordel. S přestávkami na jídlo a cíga prospím skoro celý den. Musím nabrat energii, protože večer mě to všechno čeká znova. pití